home

Facebook

 


 

 


Kalendář akcí

< Říjen 2017 >
Po Út St Čt So Ne
1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31
Zobrazit vše

OdběryPokud máte zájem o pravidelné informace o novinkách na našich stránkách, zaregistrujte se k odběru právě zde.



Počet odběratelů: 49Úprava odběrů

1

Může-li se něco pokazit, pokazí se to.

Paní Pokludová, maminka chlapce s nízko funkčním autismem, se s námi podělila o své zkušenosti s využíváním kompenzačních pomůcek  pro svého Adámka.

Prezentace je ke stažení zde.

Jako soubory ke stažení nabízíme několik článků, které přibližují  život s autismem. Tentokrát ovšem nikoliv z pohledu specialistů a odborníků, ale z pohledu těch nejbližších, rodičů dětí trpících autismem. 

Další příspěvky, reakce a postřehy rodičů o životě s autismem můžete najít v DOKUMENTECH - ARCHÍV - PŘÍSPĚVKY RODIČŮ.

 Několik pomatených a asi těžko pochopitelných slov.  

Tuším, že to bylo v deváté třídě, kdy se nás matematikář, postrach třídy, zeptal co chceme v životě dělat. Spolužáci vymýšleli různá, vážně míněná slova, ale mě nic nenapadlo a tak jsem řekl, že bych se chtěl především dobře pobavit. Pochopitelně, tak jako velmi často, jsem opět nechtěně odstartoval výbuch smíchu a opět se stal terčem pochybností třídního učitele. 

Je zvláštní, že po 35 letech mě stále jiná odpověď nenapadá. Myslím, že takto obecná a egocentrická koncepce mé existence na tomto světě byla správná. A dokonce bych řekl, že je platná i pro ostatní, kteří ji třeba vzhledem k tomu, že nejsou tak prostoduší jako já, nepřiznají.  

Vycházím-li tedy z toho, že i pro ostatní spoluobčany je smyslem života bavit se, potom bych náplň i zkratku státu Autistánu poněkud modifikoval. Zkratku APLA bych nahradil příjemnější zkratkou ABA. Asociace bavící se autismem. Jsem totiž přesvědčen, že ne altruistická, charitativní pomoc, ale zábavnost generující prospěch rodičům, jejich dětem i okolí, by měla být primární náplní této říše. 

O autistech existuje jedna trefná a přitom krásná definice: vnímají svět jako mozaiku, ve které chybí některé kamínky. Náš Ondra, mám dojem, vnímá svět jako království Slov. Slova jsou pro něj jako bytosti dobré a zlé. Když byl malý, hrál si s nimi před spaním, jako si ostatní děti hrají s hračkami. Probíral se jejich zvukem, opakoval si všechno, co přes den slyšel. Nejraději měl slova uspořádaná v básničkách, tak byl schopen přijímat i informace. Proto jsme s ním mluvili ve verších. Od té doby mi naskakují veršovánky horší či lepší velmi snadno a dodnes večerní poděkování za dobré zážitky končíme básničkou, co jsme dělali a především, jakým dopravním prostředkem jsme jeli

Ondra dospívá a v jeho okolí přibývá slov zlých. I když použiji neutrální slovník i tón řeči, naprosto neomylně vycítí, které ze slov skrývá v sobě zlost. Zkoušel po svém různé způsoby, jak se s tím vypořádat. Nejprve zlým slovům změnil písmena tak, aby nebyla k použití. Poté, co jsme mu dlouho my, realisté, vysvětlovali, že problém se neřeší zničením slova, ale úplně jinak, zkusili jsme jiné řešení: Odfouknout zlostná slova z okna.

Byla první březnová neděle.

Ondra s tátovou pomocí vstřebával do hlavy informace o českých králích. Poté, co absorboval větu o Václavu II.: To, co jeho předchůdci řešili bojem a silou, on se snažil vyrěšit pomocí diplomatického jednání a čarovné moci českého stříbra, kterou jsem mu přeložila z češtiny do češtiny, rozhodli jsme se opět vystoupat naši rituální trasu Mendlovo náměstí Kraví hora čili Monte Bů Barvičova a zpět.

Byla krásná předjarní neděle, slunce konečně rozpouštělo hromady umíněného sněhu a my se vydali prozkoumat stav brněnských zahrad. Tatínkovu hojící se nohu bylo nutné prohnat, o našich hlavách ani nemluvím…

Od kostela sv. Augustina jsme vykročili podél zahrádek směrem vzhůru a moje oči dychtivě vyhlížely první sněženky. Našla jsem první skupinku nesmělých poupat a nadšeně burcovala syna Ondru z jeho myšlenek do našeho světa: Ondro, podívej, co tam vidíš? Ondra po chvíli zkoumání odvětil: Láhev. A dodal: Další přírodopisný nesmysl… Oba jsme viděli po svém. Já to, co jsem toužila vidět víc, on realitu bez rozlišení, co je krásnější a co ne. A nám už připadají odpadky na zahradách tak běžným úkazem, že už je občas nevidíme. (Pokud se nejedná o zahradu naši…)

 
Poslední aktualizace 11.09.2017 13:05:08 stránky tvořeny pomocí systému WPublisher (C)1999-2017 Všechna práva vyhrazena.